Löra Seiko

Neděle v 13:57 | Galehyr Morhean |  Postavy

Zvláštnosti a zajímavosti

Při jedné ze svých prvních proměn, nežádoucí, byla tvrdě potrestána až přišla o oko. Jizva táhnoucí se přes půlku obličeje je bohužel nyní jejím poznávacím znamením v lidské i bestiální podobě. Jakožto Plíživec však její obličej mnoho lidí nevidělo, a pokud ano, již mluvit nemohou.
Těsně před proměnou se její jantarové oko změní do jasně modré, která náleží bestii uvnitř ní. Je podle toho možné předejít proměně.
Celý její život strávila ve fanatické rezidenci pod dohledem těch nejvyšších. Ačkoliv s velitelským párem není pokrevně spojena, je jimi vnímána jako důvěryhodná a tudíž Löra dostává nevýznamnější úkoly.
Krutost ve svém srdci halí do nevinné tvářičky. Čeho nedosáhne v bestiální podobě, dohání svými ženskými přednostmi.

Povaha

Nehledě na svůj striktní původ, je velice zpustlá a požitkářská. Dokáže rozvířit každou mdlou konverzaci, předat energii do kohokoliv. Mnohdy působí drze, však zná vysoké etikety a řádně ji využívá. Kdyby byla jen takováto, byla by dokonalá. Věčně usměvavá, naprosto bezproblémová. Však jen pro málo jedinců taková je i po zjištění, jak velmi se vyžívá v utrpení. Nevidí jej jako ostatní, však tímto slovem vám to nejlépe přiblížím. Vše totiž koná pro dobro lovců z Tarn'wahel. Od mala byla vychovávána v drsných podmínkách, které jí však byly podávány po kapkách, a s úsměvem. Co pro ostatní působí absurdně, jí přijde normální. A k tomu se stále tak sladce usmívá. Ve svém nitru je velmi citlivá. Nic, co by se vám podařilo objevit... Ovšem může vám to pomoci pochopit, že vše koná ze své vlastní vůle. Je smířená sama se sebou i se svým stylem života. Zároveň je smrtelně upřímná a občas pokulhává v pochopení sarkasmu. Je to taková porcelánová panenka. Krvavá porcelánová panenka.

Příběh

Narozena pro svůj úděl. Osudem zmocněná, však duší svá. Löra neměla na výběr, pokud chtěla přežít. Její rodiče byli tak pyšní, že dostali povolení mít následníka jejich rodu. Však mnohem víc, než po její lidské tvářičce, prahli po poznání její vnitřní bestie. Každého jímala ve spárech jiná obluda, proto jejich dcera mohla být naprostý unikát. To nejlepší z nich obou! Ani je nenapadlo, že by mohla být obyčejný člověk bez další duše uvnitř ní. Od mládí ji učili, co za poklad v sobě nosí. Ona se však nedokázala smířit s tím, že není pánem své duše. Dychtila po tom, aby právě ona byla pro rodiče to, co budou obdivovat. Ne to podivné cosi, co oslní Allanira s Elizaris. Tvrdě na sobě dřela. Učila se zacházet s všemožnými zbraněmi a již v deseti letech skolila prvního Musara. V ten okamžik pochopila jakou radost tím rodičům udělala. Že se dívají na ni, a nečekají na to "uvnitř ní". A společně s pochvalami vzrůstala i její obliba v utrpení ostatních. Jistě, vyrůstala v tom celý život, však s první prolitou krví se z dalších úlovků těšila i ona. Do tvrze je nosila v nejrůznějších stavech a završila to tím, když jednou dotáhla rovnou mrtvolu člověka. Velitelskému páru vysvětlila svou domněnku, co za bestii nosil uvnitř. A jelikož byla do teď spolehlivá, zfanatizovaná dvojice její předvídavost uvítala. Pořád však byla sama pouhým člověkem a vnitřní bestie tvrdě dřímala.
I ten den přišel. S dvacátým rokem přišla i velká očekávání ze strany rodičů. Löra mezitím vykřesala ze své lidské podoby snad vše, co mohla. Vyrostla do krásné dívky, která za svůj půvab snadno skryla své tyranské sklony. V půlce cesty hradbami Löru přepadla náhlá zimnice. Byla tak nečekaná, že to s ní otřáslo a složila se k zemi. Kolemjdoucí jí pomáhali na nohy, však její kůže byla horká na dotek. Odvedli ji tedy k lékaři a nikoho z těch tupců nenapadlo, že nadešel její čas. V této rezidenci měl sotva někdo vetší přehled o ostatních. I mezi páry tu vládly věčné neznámé a ostatně všem to bylo jedno. Třepala se na lehátku a žádné kapky ani masti nezabíraly. Začala tiše naříkat a strhávat ze sebe oblečení. V poslední chvíli se propla v popruzích a vytřeštila oči. Ty však nebyly obvykle jantarové, ale jasně modré. Pak už následovalo děsivě dlouhé zatmění... Probudila se opět na nemocničním lůžku a opět v popruzích. Hlava jí nepříjemně třeštila a měla obrovský hlad. Bolel ji snad každý sval na těle. Sucho v hrdle ji zabraňovalo mluvit. Ačkoliv měla velmi dobré periferní vidění, cítila, že na jednu stranu je to o hodně slabší. Vedle postele se brzy objevila hlava, patřila veliteli Allanirovi. Vypadal znaveně, však v jeho očích se leskla spokojenost. "Vítej zpátky, Löro, lovkyně ve stínu," řekl jí a velmi neomaleně se prstem dotkl místa na obličeji, kde měla mít oko. Ačkoliv instinktivně oči zavřela, ucítila na onom místě ukrutný tlak, který ji donutil skučet. "Dala jsi nám pořádně zabrat, ty mrško černá! Deset dní nám trvalo, než jsme tě dokázali ulovit z té tvé smečky, co sis v lesích vytvořila. Nebýt této jizvičky, nikdo by tě již nikdy nerozeznal od ostatních Plíživců a nechali bychom tě tam shnít v tom mrším těle," dokončil řeč a přestal na obvaz tlačit. Stačilo těchto pár vět, aby Löra pochopila, co se posledních několik dní dělo. Jen ztěžka dýchala a chrčela na odcházejícího vůdce. "Dej se dokupy, máš co dohánět," poručil jí, když odcházel.

Mladá lovkyně se brzy dala dohromady a měla nový cíl; pochopit svou bestiální podstatu. Nebylo lehké se naučit ovládat úplně novou část duše. Po prvních úspěších přišla i první závislost na prášcích. Z nejhoršího ji však vytáhla touha opět srdečně zabíjet a to by slabá nedokázala. Vzepřela se svému tělu a z Plíživce uvnitř ní udělala přednost. Učila se využívat jeho sílu jen v případu nouze a vracet se do své lidské podoby vyrovnaná a spokojená. Po šest let jí krutá rezidence poskytovala vše, co potřebovala ke svému rozvoji... A teď je třeba to ukázat světu.

Inventář

Zbraně: Obouruční sekyra, Lovecký tesák, kuše
Oblečení: Vše na úrovni Běžné**

Ostatní: Nic
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama