1.12 začátek eventu!
Event v průběhu, podrobnosti zde

Eleonora Wassa

14. srpna 2018 v 19:36 | Galehyr Morhean |  Postavy

Zvláštnosti a zajímavosti

Když jste lovec, jizvy nejsou zajímavostí, přesto se někdy dají využít jako poznávací znaménka. Jako zázrakem, šrámy na obličeji se Eleonoře zatím vyhýbají. Jizvu má jen jednu poměrně malou a krátkou nad obočím, další pak hyzdí nepatrnou část její levé tváře, ale táhne se dál přes ucho, kde rána vytvořila trhlinu v horní části ušního boltce. Má jizvy po popáleninách na obou rukách a na levé noze, na kterou také kulhá. Nespočet dalších jizev na těle pak již není nutno zmiňovat.
V pravém uchu nosí malý zlatý kroužek, který je umístěn tak, aby jí při proměně ucho neroztrhl.

Povaha


Eleonora je holka jak má být. Se stejnou dovedností s jakou dokáže někomu vyrvat hrtan, dokáže upéct koláč. Je chytrá, rozumná, mazaná, někdy až podlá, ale usměvavá a přátelská. Je hrdá, cílevědomá, zdravě tvrdohlavá a přístupná změnám.
Není přímo vůdčí typ, přesto dokáže vzít situaci pevně do vlastních rukou, a když je třeba, pasovat se na generála. Není to beránek, ani lítá saň, běda však těm, kteří ji naštvou.
Dokáže se velmi snadno a rychle přizpůsobit situaci, zvážit ji a vyhodnotit. Nemá slitování tam, kde ho není třeba.
Jejím nedostatkem je, že je občas zbrklá a často si dělá legraci z věcí, ze kterých se zkrátka nedělá. Má morbidní smysl pro humor.
Občas, když se její bestie dostane blíž k povrchu než je u ní obvyklé, něco se v Eleanoře změní. Většinou se to projevuje až psychotickou touhou zabíjet a zkoušet nové recepty… z jakýchkoli ingrediencí. To znamená, že toto stádium se u ní nejčastěji a v plné síle objevuje těsně před proměnou. V těchto chvílích by se Nora dala nazvat šílenou.
Někdy je arogantní, snad povýšenecká, to když se jí nosík zvedne kapánko nahoru, a své úspěchy dokáže připomínat i několik zim. Je sebevědomá, není ale všeumnílek. I přes svou aroganci si je vědomá svých možností a schopností a kam až je může natáhnout.
Má velký respekt z ohně.
Společně s tím, že dokáže skvěle bojovat, umí také skvěle péct a vařit. Koště, utěrka a hadr na podlahu jí nejsou cizí.

Příběh


Eleonora pochází ze sedmi dětí. Její otec byl mlynář, matka hospodyně. Prožila krásné dětství. Jako dítě ještě nevnímala hrůzy okolního světa a její jedinou starostí tak bylo hrát si s bratry a sestrami. Chodili pást husy a ovce na louky za stavením a nestarali se, co může číhat v okolních lesích.

Čím byla Eleonora starší, tím víc povinností jí přibývalo. Pomáhala matce na statku, starala se o mladší sourozence. V jedenácti letech ji rodiče poslali na rok do školy. Naučila se číst a psát, přesto, že ji to příliš nebavilo. Ona byl dítě luk, lesů a hájů a jak se později, když se vrátila zpět domů, ukázalo, také kuchyně. Eleonora naprosto propadla pečení a brzy bylo jasné, jakou životní kariéru si zvolí. Otec ji, vida, co jeho malá dcerka dokáže, poslal do učení. Eleonora se naučila vařit ta nejroztodivnější jídla, péct ty nejroztodivnější zákusky. V šestnácti už byla vyhlášenou kuchařkou, přesto ji ale nejvíc bavilo pečení. Začala tedy pracovat jako pekařka.

Díky svému talentu a píli si Eleonora brzy vybudovala dobrou reputaci a její koláče, housky a dortíky byly známé po celém širém kraji. Neměla vlastní pekařství, snad jednou, ale zatím byla spokojená. Uznávali ji, mistr si jí vážil, měla skvělé přátele, slušné peníze a střechu nad hlavou. To se ale změnilo osmnáctého roku jejího života.

Onu změnu zapříčinilo příznačně pečení. Dívka v pekárně zůstávala déle než ostatní, zkoušela nové recepty, nebo dělala, co ji těšilo. Tehdy zrovna dala péct malinový koláč a začala zadělávat na kaštanový chléb, když pec náhle explodovala. Těžko říct, co se stalo, jediné, co si Eleonora tehdy uvědomovala, byly plameny. Plameny úplně všude.

Samozřejmě, že na nic nečekala a dala se na útěk. Výbuch však otřásl zdmi domu, které se začaly bortit. Na Eleonoru se zřítila střecha.
Dívce střešní trám rozdrtil levou nohu a přesto, že se s hořícím kusem dřeva snažila jakkoli pohnout, nedokázala se vyprostit. Houstnoucí kouř ji dusil, bojovala ze všech sil, ale nakonec z nedostatku vzduchu upadla do bezvědomí.
Co se stalo pak, to si nepamatuje. Probrala se za vesnicí nahá, podrápaná a umazaná od popela. Ruce měla plné puchýřů, levá noha, holeň a kotník, jako by snad byly z těsta, poseté popáleninami. Další, drobnější popáleniny, pak měla na stehnech a pažích.
Byla slabá, nedokázala pořádně dýchat, nemohla chodit a vzepřít se na popálených rukou bylo nemožné. Když ji konečně našli, odnesli a ošetřili, řekli jí, že ti, které požár zburcoval, viděli obrovské černé monstrum, jak prorazilo stěnu ohně a zmizelo do tmy.

Eleonora si původně myslela, že ono monstrum ji zachránilo. V okolních lesích žilo tolik havěti s tak nepředvídatelnými úmysly, že se zrovna tohle klidně mohlo stát. Když se jí však popáleniny zahojily až nečekaně rychle, zanechávajíc za sebou jen vrásčité jizvy a nohu jí nakonec nemusely amputovat díky až zázračně rychlému a poměrně přesnému srůstu kostí, uvědomila si, že to nejspíš bylo zcela jinak. A tehdy se začala proměňovat.

Že má v sobě bestii si uvědomila to ráno, kdy se probudila v lese, zbrocená čísi krví. Věděla, že zabila, ale ne koho, nebo co. Děsilo ji to.
Její přátelé a sousedi si brzy uvědomili, že něco není v pořádku a začali se jí stranit. Vyhovovalo jí to. Nemohla si být jistá, že je bestie nenapadne.
A protože chtěla svůj starý život zpátky, začala bojovat. Čím víc se však s bestií v sobě prala, tím víc ji poznávala a tím víc ji chápala. Eleonora brzy začala bestii vnímat jako svoji temnější stránku, která je však schopná ztělesnění. Nebrala přímo jako individuální bytost, ale ani ne jako svojí úplnou součást. A tehdy pochopila, že bestie jí vlastně zachránila život. Toto uvědomění pomohlo Eleanoře bestii přijmout, protože si nakonec uvědomila, že bestie už tady bude do konce jejího života a ona s ní buď bude bojovat, dokud z toho nezešílí, nebo se s ní smíří a pokusí se žít jakž takž spokojený život. A nakonec to nebylo tak strašné.

K lovcům se Eleonora přidala ve svých dvaceti letech. Tou dobou už byla s bestií v sobě smířená, věděla ale, že pekařkou již být nemůže. Rozkřiklo se, co se jí stalo. Lidé se jí stranili, nadávali jí a báli se jí. A tak šla za těmi, jejichž postavami ji matka strašila jako malé dítě. Uvědomila si, že lovci jsou totiž ti jediní, kdo ji mezi sebe přijmou.
A měla pravdu.
Lovci v Rahamu ji mezi sebe nejen že přijali, ale vycvičili ji a dali jí novou práci. Zabíjet jiné bestie. Naštěstí pro ni, ukázalo se, že talent pro vaření není ten jediný v jejím repertoáru, ale že s mečem to umí téměř stejně dobře, jako s vařečkou.

Lidé brzy zapomněli, co se stalo s malou pekařkou. Její rodina s ní ztratila kontakt a jediné, co jim zbylo, bylo doufat, že je v pořádku.
Malá pekařka vyrostla, zesílila a zostražitěla. Stále však byla stejně veselá, usměvavá a milovala pečení. Jedinou změnou bylo, že její tělo hyzdilo více jizev, meč zvedla lehce a držela pevně.
A sídlila v ní bestie.

Inventář


· Zbraně: Meč (2x), Lovecký tesák (2x), Kuše
· Oblečení: Vše na úrovni Běžné**
· Ostatní: Nic
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama