Kathyr Arthfael

1. července 2018 v 23:12 | Galehyr Morhean |  Postavy

Zvláštnosti a zajímavosti

Nejsem si jistý, zda se dá nespočet jizev, které zdobí/hyzdí jeho tělo, počítat za zajímavost. Snad jen jedna stojí za zmínku - velká jizva mu zdobí levé rameno skoro až ke krku. Avšak jedna podstatná zajímavost by tu přeci jen byla. Jeho Bestie má o pár odstínů světlejší masku na hlavě, než většina Ursaraků. Možná to vypadá trochu komicky, avšak na druhou stranu je to skvělé poznávací znamení - Lovci ho poznají.
A pak už jen taková "maličkost" Celý život se potýká s nočními můrami a náměsíčností. Od doby, co je oficiálním členem Lovců to není tak časté, ale stále se to děje.

Povaha

U Kathyra je dost těžké říct, jaký je. Na někoho působí klidným dojmem, na jiné jako samotářský jedinec, který nevyhledává konverzaci, či dokonce jako odtažitý nepřátelský pobuda. Pravda je někde mezi.
Nejvíce ho charakterizuje samotářská povaha a rozhodnutí, držet si tak nějak od všeho odstup. Nemá zapotřebí být hlavním aktérem debaty, nebo se vehementně snažit cokoliv prosadit. Ano, když k dané věci má připomínku, tak ji řekne, ale většinou jen tiše poslouchá, jak se dané věci vyvrbí a až pak se k nim případně vyjádří.
Přesto se však nedá říct, že by se odmítal s kýmkoliv bavit. Když je dobré téma a daný jedinec se nechová jako arogantní moula, rád prohodí pár slov. Sice se od něj nedá čekat vášnivá debata, ale s tím holt musíte počítat.
Na druhou stranu mu díky tomu můžete svěřit jakékoliv tajemství a můžete si být jistí, že si ho vezme sebou do hrobu. Nemá v povaze zneužít jakékoliv informace. Byť nikdy nelže, v krizových situacích prostě mlčí, nebo řekne něco neutrálního. V tomto ho skvěle vystihuje jeho Bestie. Ursarak je podobný medvědovi, který je znám, že nemá takřka žádnou mimiku v obličeji. Proto ho možná i dost lidí považuje za chladného podivína. Jemu je to jedno, je na to zvyklý a dokonce mu to i vyhovuje. Bohužel i on se občas pořádně naštve a v takovém případě nejde pro ránu daleko. Nemá zapotřebí se prát, ale věřte mi, že občas jedna dobře mířená rána člověku prospěje. Samozřejmě v případě, že vy jste ten, kdo dotyčného praští.

Příběh

Ačkoliv se to bude zdát absurdní, je potřeba začít od Kathyrova dětství, kde to zřejmě všechno začalo.

Vyrůstal pouze s matkou, mladší sestrou Yvi a šílenou babičkou z matčiny strany. Matka na něj nikdy neměla moc čas, jelikož každý den tvrdě pracovala, aby je uživila a tak se o ně starala babička. Nikdy nepochopil proč, ale byl si zcela jistý, že ho babička nemá ráda. Možná se příliš podobal otci, kterého zabili bestie, kdo ví? Každopádně vždy, když uložila Yvi do postele, přišla za ním a s radostí mu vyprávěla strašidelné příběhy, i když ji prosil, aby mu nic neříkala. Vždy se snažil zakrýt si uši, nebo se
celý schovat pod peřinu, ale jakmile to udělal, pevně ho sevřeli vrásčité ruce jeho babičky a jakýkoliv pokus o útěk mu byl znemožněn, takže musel poslouchat až do konce.
Jistě si dokážete představit, co s dětskou myslí udělá, barvité vylíčení děsivých příběhů. Ať už o tom, jak jeho otec nezemřel, ale stala se z něj bestie a čeká na něj, nebo že když prší, že na střeše lze slyšet kromě bubnování dešťových kapek i cvakot drápů, jak se bestie plíží a číhá na svou kořist.
Díky těmto příběhům sužovaly Kathyra děsivé noční můry, ze kterých se probouzel uprostřed nocí zalitý potem, srdcem až v krku a strachy vyvalenýma očima. Nejednu noc prospal či probděl zavřený ve velké skříni, kde se cítil jakžtakž v bezpečí.
Jak rostl, noční můry rostly s ním. Ačkoliv již věděl, že ho babička úmyslně strašila, pocit hrůzy v něm zůstal. Sny se naštěstí neobjevovaly tak často, ale na druhou stranu bývaly intenzivnější. A to jak po dějové stránce tak hlavně pocitové. Nejednou měl pocit, že to není sen, ale skutečnost. A nebýt toho, že se vždy probudil ve své posteli, věřil by, že šlo opravdu o skutečnost.
Traumatické dětství způsobilo, že se z něj vyklubal samotář, který se raději potloukal sám, než ve skupině. S lidmi si prostě moc nerozuměl. Oporu našel jen v mladší sestře, která však svět opustila příliš brzy - skolila ji vysoká horečka. Což byla další rána v jeho životě, která způsobila kratší intervaly v nočních můrách, takže ho sužovaly velmi často. Připadal si naprosto nepoužitelný pro život a čím dál víc myslel na to, jak ho ukončit.
Jednu noc, kdy zuřila poměrně velká bouře a on nedokázal usnout, jelikož venku skučel vítr (a možná ne jen on), těžké kapky bušily do střechy i oken a celý dům se lehce chvěl, došel k zásadnímu rozhodnutí. Rozhodl se, že už nebude bábovka a konečně začne žít. Přeci není jediný, kdo má noční můry a traumatizující dětství.
Byl už dost starý -něco málo přes 17 let- aby si našel práci a mohl začít žít sám. A tak se prostě následující den sebral a šel si hledat práci. Chvíli mu to zabralo, ale nakonec se stal učedníkem u kováře. Práce to byla těžká, ale nebyl při tom čas myslet na jiné věci a po náročném dni vždy padl do postele jako podťatý. Což znamenalo, že většinou spal klidně celou noc. Ne, že by se sem tam nějaký sen neobjevil, ale byl od nich více méně klid. Také se přestěhoval do jednoho z opuštěných domů, kterých ve městě bylo mraky, a zabydlel se tam. Matku s babičkou občas navštívil, nebyly to však časté návštěvy. Čas plynul a z Kathyra se konečně stala právoplatná osobnost. Ve smyslu, že už neměl problém s někým zapříst hovor, byť to stále dvakrát nevyhledával. Už neměl obavy z nocí, i když ho noční můry stále pronásledovaly. Měl prostě svůj život a mohl si dělat, co jen chtěl. Sice město nenabízelo zrovna dost příležitostí k zábavě, nepočítáme-li prohánění ženských sukní nebo popíjení v hospodě, ale jemu to moc nevadilo. Byl skromný a vystačil si pouze s kovadlinou a občas dámskou společností. Vize rodiny ho nelákala a tak neměl ani žádné závazky.
Když mu pomalu začalo táhnout na 30 let, měl za sebou poměrně poklidný život. Byť párkrát byl svědkem, jak bestie rozsápala člověka během pár vteřin na kousíčky, nebo jak přišli lovci, aby nebezpečnou bestii zpacifikovali. Svědkem se stal vždy náhodou, když vyhlédl z okna a spatřil, co se na ulici děje. Byť byl relativně v bezpečí svého domu, vždy se mu vrátily vzpomínky na strašidelné historky jeho babičky. Smířil se s faktem, že se jich nikdy nezbaví.
Avšak jednou, když noc byla až příliš tichá, zaslechl na ulici zoufalý křik. Nedalo mu to a ihned vyskočil z postele, aby se podíval, co se to děje. Zpočátku netušil, čeho byl svědkem, ale když mu to později došlo, sevřel ho strach. Dole na ulici totiž Lovci někam odváděli muže, který se jim vzpíral, prosil a žadonil, že on není postrachem, že ho určitě udala jeho nevěrná žena, aby se ho zbavila. S Lovci to však nehnulo a odvedli si ho - pravděpodobně do své rezidence. Celý následující den toho bylo plné město a nikdo nemluvil o ničem jiném.
Kathyr z toho měl nepříjemný pocit. Nebylo to samozřejmě poprvé, co se něco takového stalo, ale poprvé tuto "akci" spatřil na vlastní oči. Kromě toho se mu od té noci nezdála žádná noční můra, což ho znejistělo ještě víc. Konec konců když vás to provází celým dosavadním životem a najednou je to pryč, není to úplně dobré.
Když ruch kolem odvedení dalšího postrachu opadl, vše se vrátilo do starých kolejí. Ovšem v případě Kathyra to byl pouze klam. Jemu se život obrátil vzhůru nohama. Noční můry se mu opět vrátily a byly natolik intenzivní, že po probuzení nevěděl, co je skutečnost a co jen sen. Nejednou se probudil s pocitem, že místo prstů měl obrovské drápy, nebo jak ho honí Lovci s úmyslem ho zabít. Či dokonce jak ho odvádí, protože je taky postrach. Sny byly natolik vyčerpávající, že dočasně musel přestat pracovat v kovárně, jelikož na to neměl sílu. Také si zašel za mastičkářem, který mu dal recept na nějaký bylinný odvar, po kterém by měl spát lépe a pro jistotu i nějaké léky na bolest.
Odvar vůbec nefungoval, dokonce by řekl, že všechno jen zhoršil. Vše zašlo tak daleko, že se začal budit mezi sny. Zpočátku prostě jen hrůzou, ale postupně bolestí. Bolelo ho na hrudi, byl horečnatý a měl celkově pocit nevolnosti až závrati. Vše přičítal nevyspání, jelikož si ve spánku nedokázal odpočinout, jak ho vždy noční můra vtáhla do sebe. Jakmile pocítil návaly horka a bolesti, vzal si léky, které bolest sice úplně neutišily, ale dostaly ho do jakéhosi stavu, kdy příliš nevnímal a většinou dokázal i usnout. Avšak vždy, když se to stalo, byl pohlcen zcela novým druhem noční můry. Měl pocit, jako kdyby byla zbořena hranice mezi výplodem jeho mozku a realitou.
Jakmile se v takovém snu ocitl, nebyl to on. Cítil, jak je obrovský a silný. Svět vnímal úplně jiným způsobem. Také k němu doléhaly náznaky zuřivosti a hladu. Ve většině případů nebyly tyto sny ucelené. Jednalo se spíš o takové záblesky. Třeba jak spatří velkou krysu a vyběhne za ní. Nebo jak vyplaší morové psy, či se střetne s nějakou bestií. Nesčetněkrát pocítil chuť krve v ústech.
Jakmile se probudil, vše si pamatoval a ze všeho nejvíc právě pachuť krve v ústech. Připisoval to kousnutí do jazyka či vnitřní straně tváří ve spánku. Prostě se vše pokoušel nějak racionálně vysvětlit,například náměsíčností. Avšak nemohl se donekonečna obelhávat.
Jednou se rozhodl uléhat do postele oblečený, aby se ujistil, že jde opravdu jen o sny. Slyšel nesčetně povídaček o tom, jak člověk pozná, zda z něj je postrach, nebo ne. Některé věci mu přišly hloupé, ale případ s oblečením mu připadal logický. Pokud je opravdu postrachem, vlivem proměny se jeho oblečení potrhá.
Uplynulo několik nocí, při kterých měl děsivé sny, ale vždy se probudil v propoceném avšak čistém a kompletním oděvu. Už to chtěl hodit za hlavu, když se to stalo. Jednoho dne, po obzvlášť těžké noci se probudil celý od krve v potrhaném oděvu a s velkým krvavým šrámem na rameni. Ze snu si pamatoval, že se rval s nějakou bestií, která ho zranila právě na rameni.
Nevěřil tomu. Naprosto zděšený ležel v posteli neschopný se pohnout. Jeho noční můry byly z velké části skutečností. Až když den vystřídala hluboká noc, se zvedl jako tělo bez ducha, sbalil si nejnutnější věci a vyrazil k rezidenci. Moc dobře věděl, kde je a jak je to nebezpečné, jím tam sám v noci. Bylo mu to jedno. V tuto chvíli pro něj život skončil a bylo mu jedno, zda ho po cestě sejme bestie, nebo ne.
Byl natolik mimo, že si pořádně nevzpomíná, jak se k rezidenci dostal. Vybavuje si velké dveře, na které zabušil, jak je kdosi otevřel a on ze sebe vysoukal "Já..já jsem.. po..Postrach". Neví, co se dělo potom, protože zranění z noci, vyčerpání z nedostatku kvalitního spánku a možná i nějaké praktiky Lovců ho poslaly na pár dní do blaženého bezvědomí. Když se probudil, čekala ho spousta otázek na jeho adresu, poté mu bylo sděleno, co se s ním bude dít, co se musí naučit a tak dále.
Ačkoliv to jsou 4 roky, co je už lovců, na prvních pár měsíců u nich si pamatuje velmi stěží. Za tu dobu se z něj stal někdo úplně jiný. Noční můry sice nikdy úplně nezmizely, ale objevovaly se výjimečně.
Navíc, už se příliš netýkaly jeho řádění v podobě bestie, protože když na něj přišla nekontrolovatelná proměna, byl prostě zavřený do cely, jako všichni ostatní.

Inventář

Zbraně: Obouruční sekyra, Lovecký tesák(2x), Kuše
Oblečení: Vše na úrovni Běžné**

Ostatní: Nic
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama