Galehyr Morhean

25. června 2018 v 0:11 | Galehyr Morhean |  Postavy


Zvláštnosti a zajímavosti

Téměř každý lovec je zjizvený, a pokud ne, tak není něco v pořádku. To se ale nedá říct o Galovi, který má jizev poměrně dost.
Nejviditelnější jizvami jsou ty na obličeji, ale nejsou největší.
Největší jizvu má Galehyr na zádech na pravé straně. Jizva se táhne od beder pomalu až k lopatce. V této oblasti mu chybí část svaloviny, která lehce ovlivňuje jeho pohyb. Například mívá problémy při otočení trupu, nebo prohnutí zad. Ale i tyto problémy se naučil obejít, nebo je překonat.
Poté má nějaké po celém těle.

Povaha

Galehyr vystupuje jako odvážný a neústupný lovec, který se nebojí použít téměř jakýkoliv postup, proto, aby dostal to, co chce. Jedná se zejména o nejnutnější věci, nebo o obchodní zásilky. Není radno jej podvést, protože poté si z něj uděláte poměrně krutého a podlého nepřítele. Vždy sice nechá druhou šanci, ale to je to poslední, co nabídne.
Je loajální. To samé očekává od svých lovců a od těch, kterým pomůže on, či někdo z rezidence.
Do akce se nevrhá po hlavě a snaží si své činy rozmyslet, a snaží se mít klidnou hlavu. Tedy pokud nejde právě o zradu… to jde přes mrtvoly i svaté půdy a nic ho nezajímá.
Avšak některé věci má Gal, jak se říká, na háku.
Pokud se někdo opije, nevadí mu to, pokud někdo udělá nějakou blbost, která neponičí vztahy, anebo někdo nepřijde o život, je mu to jedno. Každý občas potřebuje vypustit a Gal také.
Občas má i na háku urážky od lidí, nebo nějaké problémy a občas je v klidu a nedělá si hlavu z toho, pokud je někdy v krytu a snaží se k němu dostat bestie.
Co se týče právě monster, tak k nim Gal chová respekt. Především k těm větším a silnějším. Pokud se jedná o těžký kalibr, dává si pozor a snaží se souboji vyhnout, pokud to není nutné. Nebo pokud nedostal za práci zaplaceno.
Galehyr není pouze muž svého řemesla, ale je s ním i legrace. I když je kapitán lovců, snaží se všemi vycházet a tu a tam on sám udělá i nějakou blbost. Často se řídí pravidlem: Co oči nevidí, to srdce nebolí. Ne vždy to sice platí, ale s následky se počítá.
Gal občas čiší sarkasmem a cynismus je na denním pořádku. Je v něm i špetka toho zdravého "bláznovství", které vyrovnává onu promyšlenost a plánovanost veškerých akcí. Improvizace ještě nikdy nikoho nezabila… Tedy možná ano, ale Galovi se to zatím nestalo a on sám doufá, že se nikdy nestane.

Příběh


Galehyr se narodil před třiceti lety již v době, kdy bestie a lovci byli na denním pořádku. Vychovávali jej strýc s tetou, protože jeho matka zemřela na nemoc. Otec Gala vychovával do jeho pěti let, pak jednoho dne odešel a už se nevrátil. Pravdu zřejmě věděli teta a strýc, ale nikdy mu to neřekli.
Strýc a teta si jej později adoptovali, protože jiné dítě neměli a malého chlapce měli rádi. Podobu výchovi do něj vtloukali, že se nemá s lovci bavit, že nikdo neví, kdy jim rupne v bedně a že jsou nebezpeční a chladní zabijáci. Ale vždycky ho lákalo zjistit, jak to u lovců chodí a jestli jsou opravdu takoví.
Jenže setkat se s těmito mistry smrti byl problém. Když k nim zavítali, opatrovníci ho k nim nepustili. Jednou měl štěstí a jako patnáctiletý se s nimi setkal, ale nepromluvil s nimi. Nicméně v něm vzbuzovali strach a nedůvěru.
Další léta byla jen rutina, kterou občas nepěkně zpestřovaly útoky bestií, menší nedostatek potravin a pár nemocí. Gal si i mezi tím vším našel práci v hospodě, pomáhal tam, kde se mu řeklo.
A takhle to šlo pět let.
Jednoho dne, kdy už měl Galehyr volno se rozhodl vyrazit na procházku. Chtěl si odpočinou od všeho. Od lidí a vlastně od práce.
Najednou ho vyrušil podivný zvuk ve vedlejší uličce. Znělo to jako pleskot křídel.
Když přišel, zjistil, že se jedná o zraněného sokola. Domyslel si, že patří lovcům, protože dost často slýchával, že si rezidence takto posílají zprávy.
Chvilku si myslel, že by sokola vzal k lovcům, ale něco v něm říkalo ať to nedělá, ale zase mu přišlo špatné takto nedoručit zprávu, která mohla být třeba kritická.
Už by se býval pro dravce natáhnul, ale cosi ho zastavilo. Něco bylo za ním. Galovi se rozbušilo srdce, a když se otočil, ztuhl strachy.
Předním se tyčila obrovitá, skoro bronzově zbarvená bestie. Dívala se přímo na něj. Byla nepříjemně blízko. Pravé oko měla zakalené, avšak obě oči plály a ten pohled probodával Gala skrz na skrz. Věděl, že je zle. *Co mám dělat! Tak sakra mysli… někde tu musí být cesta pryč!* tiše panikařil. Věděl, že jediná cesta pryč je přes bestii.
Začal pomalu couvat, ruce i nohy se mu třásly. Bestie naštěstí zatím stála na místě.
Jenže smůla se Galovi přilepila na paty. Ohlédl se za sebe a málem zakopl. Tím udělal prudký pohyb, věděl že je zle. Monstrum se na něj s mocným řevem a tasenými drápy vrhlo. Srazilo ho tlapou k zemi a přes celý obličej pocítil velkou a palčivou bolest. Na jedno oko viděl rudě.
Bestie na nic nečekala a stáhla Galehyra pod sebe, otevřela čelisti a chtěla jej zakousnout. Gal v poslední chvilce chytil rozevřenou tlamu do rukou a začal se s bestií přetlačovat. Pak bestii ze zoufalství kopl a ta odskočila. Galehyr se bleskurychle obrátil na břicho a hledal, co by mu mohlo pomoci. Náhle se monstrum rozmáchlo a ucítil hroznou bolest na zádech. Nemohl pohnout rukou. Tím máchnutím mu šelma zlomila lopatku. Avšak i přes bolest pokračoval dál. Našel střep, vzal jej do ruky a ohnal se jím právě v čas. Na krku ucítil vlhký, horký dech a lehký otěr zubů.
Bestie zaskučela bolestí, když ji Gal vrazil střep do tváře. Naneštěstí pro něj se bestie v podstatě okamžitě vzpamatovala, šíleným způsobem zařvala a opět se rozmáchla tlapou. Udeřila ho tak silně, že Gal bouchl hlavou o zem. Víc už nevěděl.
Po dlouhé chvíli se probral. Viděl jen na jedno oko, to druhé bylo zalepené krví. Třeštila mu hlava a ze zad se ozývala bolest. Byla obrovská, ale Gal byl tou ránou do hlavy utlumený. Nezmohl se na nic. Jen koukal před sebe. Občas to s ním škublo, ale nebylo to z jeho vůle. Bestie z něj trhala maso, požírala ho za živa.
Náhle slyšel tlumené hlasy a cítil, jak bestie odešla a řve v dálce. Po chvíli někdo přišel a začal ho zvedat. Pak se svět ponořil opět do temnoty…
Probudily ho kapky deště dopadající na okno. Pak si uvědomil, že není mrtvý… pomalu otevřel oči. Byla mu zima, ale potil se. Bolela ho ruka, záda a část obličeje. Ležel v posteli v neznámém pokoji. V místnosti bylo šero a poměrně ticho. Jediné, co ten klid narušovalo bylo tiché šplouchání vody.
Když se Gal rozhlédl spatřil poměrně vysokou ženu ve středních letech. Vlasy už měla z části propletené stříbrem. V umyvadle, které bylo na komodě máčela ručník, který pochvilce vyždímala a položila na stranu. Jen se na Gala podívala, ušklíbla se a pak tiše, bez jediného slova odešla pryč.
Po krátké chvilce uslyšel Galehyr dupot, dveře pokoje se náhle otevřely. Přišel tam vysoký hnědovlasý muž s bradkou. Měl ostré rysy a havraní nos. Jeho oči byly tmavé, ale přesto žhnuly. Mohlo mu táhnout tak na 40 a Gal si všiml, že nemá kus prvého ucha a kulhá.
"Jen klid chlapče, měls' štěstí že jsme tě vůbec našli, natož že žiješ. Dobře tě zřídil, ale ještě nemáš vyhráno." Řekl rychle a rázně, žádným konejšivým tónem.
Gal se prozatím nezmohl na nic, byl příliš unavený mluvit. Lovec pokračoval. "Jsi v Rezidenci, ne doma. Už jsme poslali zprávu tvojí rodině. Ležíš tu tři dny a dost dlouho tu ještě zůstaneš"
"Tak to vy jste.." Nadechl se Galehyr, ale rázem ho muž přerušil. "Mlč! Jsi slabý, tak šetři všechny síly a já nedomluvil… Jak jsem řekl, máš štěstí, že tu ještě jsi. Máš zlomenou lopatku, chybí ti kus zad a málem jsi přišel o oko. Co víc, v té ráně na zádech máš pořádnou infekci." Pak na chvilku přestal mluvit a zamyslel se a vzhlédl na Gala. "Jak se jmenuješ, hochu?"
Gal na chvilku zaváhal. Necítil se v přítomnosti lovců vůbec dobře, i když mu určitě zachránili život. Lovec si ho při tom prohlížel. Gal se nadechl. "Jsem Galehyr Morhean." Muž pokýval hlavou. "Těší mě, jsem Lukad Kariul - Oko města" Řekl. Když to Gal uslyšel srdce mu zabušilo. Nevěděl, jestli strachem nebo tím, že u sebe má legendárního lovce.
Lukad se opřel o parapet. "Takže, Morheane" oslovil jej příjmením "řeknu ti to na rovinu, nemá cenu si tady na něco hrát. Prostě to tak může být. Vzhledem k tomu, že jsi měl nepříjemné setkání, se můžeš stát postrachem, tedy neformálně lovcem. Neviň nás, my za to nemůžeme. Nikdo neví, proč se to děje." Znovu se odmlčel. "Kdyby ti začal pukat hrudník nebo tě brněly ruce a nemohls dýchat, zavolej někoho. Hned jak se ti to stane!"
Na to odešel. Gal zůstal ohromený a po zbytek večera sám se smíšenými pocity. V noci toho moc nenaspal.
Ráno opět do jeho pokoje přišla ta samá žena a donesla mu jídlo. Také se mu stroze představila a zase byla fuč. Byla to Ariana. Opět zůstal dlouho sám. Slyšel jen nějaké hlasy a občas dupot.
Avšak kolem poledne Gala čekala další návštěva. Tentokrát to byl jiný muž. Mohlo mu být podobně jako Galovi, možná byl starší. Rozhodně neviděl na levé oko a na tváři měl dost čerstvý šrám. Lovec promluvil.
"Zdravim přítelíčku, jak je?" Usmál se. "Jsem Morak Tarkul, ale všichni mi říkají Morak… Hele promiň, nevyděs se… ale… Ta bestie, co ti tak zmalovala fasádu jsem byl já. Hele chlape, vážně mě to mrzí, nechtěl jsem…" Odmlčel se. Gal na něj nevěřícně koukal. Kdyby mohl, utekl by. "Já vím, že to není lehký, ani pro mě. Nikdy bych nic takovýho neudělal, ale byl to pech. Občas se totiž u lovců probudí bestie sama, a to se pak dějou věci. My o sobě nevíme. Fakt mě to strašně mrzí brachu… omlouvám se"
Morak na něj vychrlil hodně informací za krátký čas. Gal se nezmohl ani na slovo. Morak se na něj usmál, ale měl provinilý výraz. S kapkou opatrnosti přistoupil ke Galovi a podal mu ruku. V očích měl nejistotu. Gal chvilku váhal, ale pak se rozhodl že mu ji také podá. Když to udělal, tak se Morakovi rozzářil obličej radostí. Bylo vidět, že se mu ulevilo. "Díky chlape!" řekl s úsměvem a odešel z pokoje.
Zbytek dne byl v klidu až do večera.
Večer se Galehyrovi udělalo špatně. Nemohl dýchat, ruce ho brněly a měl pocit, jako by mu měl puknout hrudník. Začal vidět mlhavě, třásl se. "h..he… hej! Něk… někdo!" Zavolal. "Hej! Něco s..se děje!"
To už na schodech ozýval dusot. Bylo to více lidí. Do pokoje vtrhnuli Lukad s Arianou. Gal se na ně podíval. "Nemů.. nemůžu… dýchat" Řekl stěží. Ariana se na něj podívala, nebylo na ní vidět žádného výrazu. Lukad k němu hned přiskočil. "Sněz to, ale rychle.. věř mi pomůže ti to"
Gal si stěží prášek vzal a spolkl jej. "Do několika minut to bude v pohodě, snad..." řekl Kariul "Tak teď už je to jasný… vítej mezi "lovci", Galehyre" řekl trochu zasmušile Lukad.
Gal nevěděl co si má počít. Chtěl domů, ale věděl že by ho nepřijali, navíc nebyl ani ve stavu, kdyby mohl odejít. Nevěděl, co má dělat, jestli někam odejít, jestli zůstat s lovci… Několikrát se mu vhrnuly i slzy do očí, jak bezmocný si připadal.
Život se mu tím obrátil úplně naruby. Lovci na něj sice byli milí a snažili se mu skutečnost zpříjemnit, ale nepomáhalo to. Poněkolika týdnech léčby a života v rezidenci si Lovce oblíbil… ani mu nic jiného nezbývalo. Lukad mu nabízel, že může třeba odejít, nebo se k nim přidat, ale Gal nevěděl.. Dlouho o tom přemýšlel…
Po půl roce, kdy se Gal uzdravil si již byl jistý. Věděl, že zůstane s lovci a také začal s tréninkem.
Nebylo to vůbec nic lehkého. Na výcvik si ho vzal samotný Lukad a udržet s ním krok nebylo vůbec lehké. Gal dostal tolik ran, že by to nedovedl spočítat a kolikrát padal vysílením… Ale stálo to za to. Po pěti letech se z něj stal dost zkušený a schopný lovec, který zkřížil zbraň s mnoha bestiemi… Díky tomu všemu se zocelil a nabyl nových vlastností.
Jednoho dne ale přišla nemilá rána, která rozhodila celou rezidenci.
Jednou se Lukad v podstatě doplazil k branám rezidence. Neměl nohu po koleno a o ruku přišel celou. Ránu na ruce si vypálil, ale nohu stačil pouze obvázat. Všichni se divili, že je na živu.
Po tomto incidentu a po zotavení se Lukad rozhodl odejít. I když Galehyr a ostatní naléhali a chtěli vědět proč odchází, nikdy jim to neřekl. Pak jednoho dne zmizel.
Rezidence byla bez kapitána, a tak se začalo jednat o novém. Nikdo se velení nechtěl moc ujmout, a tak to vlastně padlo na Galehyra. Ten nakonec s postem Kapitána souhlasil, i když se na to necíti. Díky svému postu změnil i kapku svého chování... Snad se snažil být jako Lukad, ale kdo ví? Město má nového velitele...nyní je tomu pět let, co Galehyr Morhean "vládne" městu…

Inventář

Zbraně: Kopí, Lovecký tesák (2x), kuše
Oblečení: Vše na úrovni Vylepšené*

Ostatní: Nic
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama